Předvánoční výstup na Sněžník.

         Ráno v půl deváté jsme se sešli u školy. K mé veliké radosti dorazili všichni, kdo přislíbili účast. S prosbou o možnost jít s námi přišel i několikanásobný účastník tohoto výšlapu Martin Šebesta. Samozřejmě šel i letos. Po nadprůměrně teplém podzimu se příroda umoudřila a s přicházející zimou nám přichystala příjemně chladivé počasí, které dávalo tušit, že se Vánoc už brzy dočkáme. Poklidným tempem jsme došli k cíli naší cesty – na Hřebenovou boudu. Zde na nás již tradičně čekal kotel horkého čaje a vynikající domácí koláč s drobenkou právě vytažený z trouby – milý dárek pro jílovské školáky od majitele restaurace. Děti si pak ještě samy koupily něco malého na zub a každý z účastníků obdržel pamětní list. Když se všichni řádně posilnili, nastal pravý čas k návratu. Poděkovali jsme personálu restaurace, rozloučili se a zamířili jsme zpět do údolí. Za hodinku jsme se již v Jílovém mohli začít rozcházet do svých domovů. Teď už zaslouženě čekat na Ježíška.